24. 7. 2022
Matylda, krásný název pro jezero, který podtrhuje tamní malebné prostředí, perfektní pro pořádání sportovní akce. Terénního triatlonu Krušnoman Most jsem se zde účastnila po 5. Z jeho 20leté tradice už mám tedy kousek spolu odžito. Mnozí jistě vzpomenou, že tu kdysi, bohužel/bohudík, vyhasla i má cykloparkurová kariéra a snahy v podobě exkluzivních salt do stromů. Jelikož zde popisované počiny nezaznamenaly valného úspěchu, v době rekonvalescence se zlomeným zápěstím a lopatkou jsem rozhodla, že v dalších ročnících zde budu provozovat už opravdu jen čistý terénní triatlon.
Letošní formát se nesl v duchu sprintovém - 400m plavání, 16km horské kolo, 5km běh (já si na ty krátký tratě snad i zvyknu :-D). No, co vám budu psát… sotva jsem se rozdýchala, už jsem u třetí bójky a sápu se z vody. Ale pozor! Opravdu se to stalo! - Dub na mě haleká: „Janice, DOBRÝÝÝÝ!!!“ - chvilku přemýšlím, zda to byla opravdu reakce na můj plavecký výkon. Přepočítávám raději pořadí dílčích triatlonových disciplín a zamýšlím se nad výrokovou logikou a pravdivostí/nepravdivostí Dubovy hlášky. Po podrobném zhodnocení začnu na své vodní počínání potěšeně valit oči. Okohybné svaly mají párový orgán naštěstí pod kontrolou, a já se mohu dále soustředit na jiné, dosti potřebné partie svého těla – nohy. Od prvních chvil je hecuji do vyššího kadenčního režimu. Přechod mi tentokrát nesedí tak, jak jsem zvyklá. Až po delším čase začnou údy rotovat dle potřeby. Při výjezdu největšího krpálu a předjetí dosud druhé ženy nakonec reflektuji, že zvolené nasazení do drobných muk a hekání je správné. Spousta technických sjezdů a výjezdů mi zase připomíná, že v lese a v terénu je mi nejlépe - sorry, silničko.
Moderátor David Cihlář při mém pobytu ve 2. depu popisuje naši potkávačku na Huberťáku a já se stíhám bavit a vzpomínat na milé 14 dnů staré setkání. No, a pak už ale konec srandiček.
Běh pro milovníky terénního sado maso v podobě výběhu na Hněvín je tady. V procesu se několikrát chválím za to, že jsem poslechla Vendulku Praskou a odpustila si probíhání trati před závodem. Díky ní jsem až do závěrečné části žila ve slastném klidu a neznalosti běžeckého úseku, jehož profil a podmínky byly nekompromisní - běh ve 36°C na rozpálené silnici nebo terén se sklonem místy typu "přidrž se rukama". To celé nahoru, a pak po dosažení vrcholu zase dolů.
Dobíhám šťastná do cíle. Jsem vděčná za to, že můžu sportovat, že jsem to dala, že mi to sedlo, že beru 2. místo v celkovém pořadí žen a 1. v AG a že jsem všechny ty terénní triblázny mohla zase vidět. Nadšený z letošního Krušnomana byl i Dub (on byl tedy z každého). Označil moji bedničku s "2" jako opravdu šťastnou. Láhev s pivem, která ji ozdobila, si prý moc přál.
Foto: Pavel Praský, Dub