31. 7. 2022
Když jsem se ve středu po tréninku na časovce dozvěděla, že se na půlku od IMka do Drážďan s BJEŽ Racing Teamem nejede, byla jsem smutná. Neuvěřitelné, že takový formát závodu se ruší 4 dny před startem, říkala jsem si. Chvilku jsem taky podezřívala Máru, že to někde, jako zraněný závodník se znemožněným startem, ukecal :-D. Skutečným důvodem byla pravděpodobná pře týkající se cyklistické trasy… nebo… Vesmír?
Ačkoliv natrénováno nebylo tak, jak bych potřebovala, věřila jsem, že úplnou ostudu bych neudělala, protože veškerá má tréninková koncentrace a pohybový děj za poslední čas mířily právě tímto směrem.
Co se závodní náladou a natěšením vyřešil Jirka Cipra, který mi napsal, ať si přijedu zadračit k Drahotínskému rybníku na terénní triatlon F3. Původní omluvenku adresovanou Forrest Gump Teamu jsem tedy zrušila a v neděli se jelo do Plzně zalejvat kytky a závodit. Duba jsem utáhla na indickou a milovaný chilliextrém – PHAL, takže nechyběl ani věrný support.
Všechno dobrý, ale tři výtky bych sama k sobě měla: 1) zbytečná ochutnávka hlíny v zatáčce - na kolo už jen čiré nebo jiné brýle, ať na ty kořeny vidím, 2) při vjezdu do druhého okruhu příště nepřefrnknou odbočku do kopce za depem - abych nemusela prudce brzdit, 3) asi po 100. zkusit navlíknout triatlonové tkaničky - nesnáším je, ale +20s v depu kvůli obouvání boty je prostě blbost.
Všechny jsem viděla, objala a s některými stihla poklábosit. Forresti zase předvedli, jak se dělá závod s domácí atmoškou a bezva občerstvovačkou. Děkuji za vše a organizátorce za nejkrásnější cenu – knihu do sbírky (Oldřiška Ciprová – Guta Habsburská). Dali jsme indickou, zalili kytky a já začala už v autě číst.