20. 5. 2023
Vstávat o víkendu, jako když v týdnu plavu. Zastlat postel v 5:20 tedy nebyl problém. Plán zněl: "Chystat se nejdéle v 8:15 na dobřichovické louce k nejdelšímu bikovému počinu mé dosavadní závodní historie." Vše se, i díky neúnavnému Dubsupportu, stihlo a hodinu po plánovaném čase už jsem nervózně postávala ve svém koridoru po boku super bikerek a bikerů. Všichni připraveni na parádně dlouhý výlet do brdských lesů. To, že společný výšlap bude v ostřejším tempu, bylo zřejmé ihned po startu. Zahajovací jízda se naštěstí obešla bez karambolů a nechtěných zastaveníček. K rozřazení snaživších se jezdců došlo velice rychle, a to v zahřívacím 20min stoupání, které bylo navíc okořeněné vzrůstající teplotou vzduchu. Jelikož jsem celý závod jela tzv. na oko, tohoto "milouše" jsem tušila jen z vyprávění a z načteného profilu trati. Pro moje nohy byl však mnohem neúprosnější, než jsem si ho vysnila. Doufala jsem, že jako vždy, plíce roztáhnu, nohy zahřeju a časem naskočím.
Zhruba na 20.km se tělo konečně zapnulo, začalo se mi dařit a na scénu dorazila očekávaná Janice. Byla tu ve výjezdech i sjezdech. Dokonce se podařilo docvaknout skupinku se dvěma bikerkami a já věděla, že jedu dál a je to dobrý.
Když v tom... sprcha v podobě mlíka ze zadního kola. Malou chvilku jsem doufala, že díra není velká a mlíko sehraje svou roli záplaty. Nakonec však bylo potřeba seskočit z kola. První záchrana - ucpat díru prsty, když to nevyjde, měl přijít na řadu dart a bombička. Na pomoc mi nakonec zastavil i biker, který zhruba po 2min mého lepení palcem, zhodnotil, že se snažení vydařilo a dofukovat nemusím. Na lehce podhuštěné gumě jsem tedy vyrazila. Uklidňovala jsem se, že se to tak mělo stát, aby mě zadní kolo podrželo v technických sjezdech :-D.
Po opětovném osedláni Sparka začal opravdový závod. Rozhodla jsem se zamakat a poprat se o co nejlepší výsledek sama se sebou. Pokusit se docvaknout ty, se kterými jsem před nechtěnou zastávkou projížděla brdskými kouty. Téměř se všemi se mi to nakonec povedlo. Došlo i k nečekaným bonusům a super potkávačkám s lidmi z trasy B (60km). Cítila jsem však, že není prostor se příliš zdržovat. Více jak 2/3 trasy jsem tedy sjížděla, popojížděla a po chvilce unikala. Svedla jsem pár vnitřních bojů sama se sebou, s konkurencí a zažila krásný pocit z energie, kterou mi tělo dopřálo. Líbila se mi dosud nepoznaná příroda Brd z pražské strany a vychutnala jsem si dokonce pár tamních výhledů do kraje.
Cílový čas 4:54 na ujetých 95km a nastoupaných 2200m v terénu mě hodil na 4. místo mezi ženami a 3. místo v kategorii 30-39 let.
Děkuji Dubovi, Tomovi K., Janče Ž. a všem uvedeným firmám na blogu, které mě podporují v mém zájmu.